Zajímají se vaše děti nebo vnoučata o papoušky?

Každý z nás chovatelů, ať už jednoho papouška – rodinného společníka nebo větší kolekce ptáků, si přeje, aby v jejich dlouholeté mravenčí práci a v tom, co vybudovali, pokračovali jejich děti nebo vnuci. A tak mnozí své potomstvo k této krásné zálibě vedou učením a předáváním vlastních zkušeností již odmalička. Záleží pak na dětech samotných, jestli je chovatelství chytne u srdíčka či nikoliv. Manželům Šeligovým z Dolní Lutyně, kteří jsou dlouholetými chovateli papoušků, se tento sen splnil v podobě vnučky Nicolky, desetileté žákyně Základní školy Aloise Jiráska v Dolní Lutyni.

O papoušky se Nicolka zajímá a chodí k nim vypomáhat již od svých pěti let. Je majitelkou páru alexandrů malých, o které sama pečuje, ale stará se i o ostatní chované papoušky. Učarovali ji nejvíce amazoňané a eklektové. S babičkou a dědečkem se pravidelně účastní výstav konaných v naší republice, ale i v Polsku. Se svými papoušky získala již několik ocenění v podobě diplomů i pohárů.

Je vidět, že papoušci malé slečně opravdu učarovali, věnovala jim i jednu ze svých slohových prací ve škole.

Studnici vědomostí má ve svých prarodičích, kteří jí své zkušenosti z chovu papoušků předávají a berou Nicolku na chovatelské akce. Desetiletá slečna zná také velmi dobře mnoho rostlin z přírody a ze zahrady, které může svěřeným papouškům připravit jako zpestření jídelníčku.

Stěžujeme si, že dnešní děti nechtějí vstát od počítačů, ale není to tak trošku i naše vina? Bereme své potomky ke krmení a péči o papoušky nebo je raději necháme právě u počítače, aby nás nezdržovali? Chodíme s dětmi do lesa, na louky, učíme je poznávat přírodu? Buďme k sobě upřímní. Možná právě změna v našem chování přivede k úžasné zálibě, jakou chovatelství bezesporu je, další generaci.