Autor: Milena Vaňková
Každý majitel velkého papouška, vlastně každý majitel papouška brzy zjistí, jak inteligentního tvora má vedle sebe a že je nutné ho se vším všudy respektovat. Velcí papoušci čile komunikují a nejde pouze o „papouškování“. Papoušek nejenže komunikuje, ale také ví, co a kdy říká.
Když budete sledovat chování papouška, se kterým žijete, brzy začnete chápat z postoje a reakcí jeho těla a z akustických signálů, co potřebuje, co si myslí. Proto je třeba chované papoušky denně sledovat a pozorovat reakce na určité situace.
Mnozí noví majitelé papoušků se mylně domnívají, že ručně dokrmované mládě papouška, kterého si od chovatele koupí, k nim ihned půjde na ruku a poběží k nim jako např. malé štěně. Pokud tomu tak ihned není, papoušek se dokonce ohání zobákem, jsou zklamáni.
O názor k tomuto očekávání nových majitelů papoušků jsem požádala Michaelu Ruckou, která se s manželem věnuje výcviku papoušků metodou pozitivního posilování. Oba dva nejenže mají osobní zkušenosti, ale absolvovali nesčetné množství kurzů se světovými trenéry zvířat.
Potvrzují nasledující:
*** Život s papoušky je v podstatě celoživotní rozhovor mezi dvěma živočišnými druhy.
*** Za problémovým chováním papouška je vždy chování jeho majitele nebo chyby v péči.
*** Trénink osvobozuje zvíře od stresu a umožňuje důležitou komunikaci mezi jím a člověkem. Navozuje pocit důvěry.
*** Vše je o vztahu a komunikaci, nikoliv o donucování.
Michaela Rucká doplňuje:
"Hlavně je podle mě důležité respektovat, že papoušek neprošel tisíce let domestikací, ale je to pořád divoké zvíře se svými přirozenými instinkty bez ohledu na to, jestli byl ručně dokrmovaný. Pokud se chová agresivně a ohání se zobákem, tak je potřeba to brát jako jeho komunikační prostředek. Snaží se nám říct, že se mu něco nelíbí a necítí se dobře. Možná ještě dřív, než se ohnal zobákem, nám dal najevo nějakým mírnějším signálem, že se mu něco nelíbí a teprve když jsme to ignorovali, tak vyjel. Proto je potřeba se naučit tyto mírné signály číst a respektovat je. Pokud chceme papouška naučit něco, co se mu nelíbí, je potřeba postupovat po malých krůčcích, a to vždycky tak, aby se mu jeho chování vyplatilo. Ideálně tedy používat odměny.
Odměna ale není samospasitelná, protože každé zvíře upřednostní pocit vlastního bezpečí (tzv. kontroly) před žrádlem. V přírodě mu to zajistí přežít. Proto je potřeba kromě odměn zajistit taky kontrolu (pocit bezpečí). Tomu se říká tzv. kontrapodmiňování. V praxi to můžeme použít třeba při zvykání na nový předmět nebo hračku, které se papoušek bojí. Chybou je novou hračku, které se papoušek děsí, umístit přímo do klece a zavřít ho tam s tím, že si zvykne. Může si zvyknout, ale také se může na daný předmět ještě více senzitizovat a pak už je krůček k sebepoškozování".
Podrobný rozsáhlý článek o emocích papoušků se dočtete v připravovaném tištěném časopisu PAPOUŠCI (listopad/prosinec), který vyjde v posledním říjnovém týdnu.
Objednávky předplatného ZDE.