TOXICITA TÚJE

Pod zlidovělým jménem túje se označuje u nás i v Evropě nejčastější zerav západní (Thuja occidentalis), rostoucí běžně jako okrasná dřevina. Na některých lokalitách se můžeme v republice setkat se zeravem východním (Thuja orientalis), původem z Číny, který dorůstá do značné výše a jeho šištice se liší vzhledově od běžnějšího druhu túje.

O výskytu zeravu obrovského (Thuja plicata), který roste společně se zeravem západním v severní Americe, nejsou u nás informace. Všechny známé druhy i jejich okrasné kultivary jiné barvy nebo velikosti mají stejný obsah biologicky účinných látek, které jsou podle přijatého množství léčivé nebo jedovaté. Ohledně túje totiž platí beze zbytku slova dávného lékaře a alchymisty Paracelsa „stejná látka může být v nízkém množství zdraví prospěšná, ve vysokém množství toxická“.

Šištice i zelené části zeravu západního i východního se používají již několik tisíc let v lidovém léčitelství. Zerav východní patří do 50 základních bylin čínské medicíny, američtí indiáni široce využívali zase zerav západní. V Evropě byl například v 17. století nazýván „stromem života“ a i dnes je zkoumán pozitivní efekt obsažených látek na organismus zatížený chemoterapií nebo ozařováním.

Zelené části rostliny obsahují provitamin A, vitamin C a bioflavonoid quercetin (obsažený například i v heřmánku, zeleném čaji a také v cibuli), který dokáže výrazně snižovat zánětlivou reakci jakéhokoli typu. Zelené části a především semena obsahují však také olejnaté terpeny thujon a kafr, zodpovědné za vůni a chuť rostliny. Tyto terpeny mají také v organismu výrazný biologický efekt, avšak ve vyšším množství mohou dráždit oko, sliznice trávicího traktu nebo kůži. Konzumace preparátů z túje je kontraindikována i u těhotných žen. To je určitá potenciální toxicita, jedná se však o požití velkého množství šištic nebo větviček, případně vypití odvaru nebo požití vylisovaného oleje, který může zároveň dráždit oči nebo kůži.

Údaje o toxicitě túje jsou hlavně zmiňovány v humánní toxikologii, avšak v oblasti veterinární toxikologie jsou popsány pouze otravy u psů. Je velmi pravděpodobné, že než by u ptáků došlo k projevu negativních efektů, přestanou vzhledem k narůstající nepříjemné chuti přítomných terpenů túji konzumovat. Instinktivně však mohou drobným okusem využívat její pozitivní vlastnosti.

Osobně jsem v tuto roční dobu pozoroval opakovaně hejno brkoslavů severních, kteří opakovaně navštěvovali vzrostlý zerav východní a konzumovali překvapivě potencionálně nejrizikovější šištice. Informace jsou i o sběru šištic na podzim našimi veverkami.

Biologicky účinné látky v túji jsou takového typu, že příjem jejich nadměrného množství (intoxikace) se projeví okamžitě. Nedochází tedy k žádné kumulaci a pozdějšímu vlivu. U jiných rostlin, léčiv či nevhodných potravin však může být situace zcela odlišná. Publikace, které komplexně postihují tuto problematiku u ptáků, jsou poměrně obsáhlé a nelze je stěsnat do krátkého sdělení.

Příčiny intoxikací u papoušků by si určitě zasloužily v budoucnu větší prostor. V případě hledání specifického toxinu a jeho vlivu na papoušky lze doporučit na internetu Veterinary toxicology, jejímž autorem je V. Beasley, v případě její nedostupnosti je v naší republice k dispozici kniha prof. Svobodové Veterinární toxikologie v klinické praxi.