Autor: Milena Vaňková
Ostatní autoři: Jaroslav Vokoun, Pixabay
Mnozí z nás si jistě pamatují na své dětství, kdy jsme na loukách trhali a žvýkali kyselé listy šťovíku. Tuto bylinu můžeme nabídnout i našim papouškům.
Šťovík (Rumex) je rod jednoletých nebo vytrvalých, dvouděložných rostlin, rozšířených asi ve 200 druzích v mírných pásmech všech světadílů. Jsou to převážně rostliny s bylinnými lodyhami které obsadily rozličné biotopy. Některé druhy požadují vlhké půdy, jiné suché a obvykle všem prospívá dostatek slunce.
Šťovík kyselý (Rumex acetosa)
Rumex crispus - šťovík kadeřavý
Šťovík má vysoký obsah vitaminu C, a kromě toho obsahuje bílkoviny, vlákniny, draslík, vápník, mangan a železo, a navíc je bohatý na vitaminy A a B. Šťovík obsahuje taniny (třísloviny), které snižují tvorbu hlenů díky vysušujícím účinkům. Obsahuje železo. Díky svým fenolovým sloučeninám, jako je například resveratrol, je schopen neutralizovat škodlivé volné radikály produkované v organismu a má příznivý vliv na střevní flóru.
Zelený šťovík v období vysemeňování konzumují ptáci obzvláště v době, kdy odschovávají mláďata. Zralá semena konzumují ochotně malí i velcí papoušci. Klasy se zralými semny konzumují převážně papoušci konzumující prosné klasy.
Suché vysoké stonky šťovíku se zralými nebo téměř zralými semeny můžete rozřezat a uskladnit do sáčků na zimní období. Bude pak pro papoušky opravdovou pochoutkou.
Tak jako všechny byliny, které nám příroda pro papoušky nabízí, podáváme i šťovík v přiměřením množství. Do košíčků, na pletivové stropy voliér, krájené do ovocných a zeleninových míchanic.
Za současných horkých dní POZOR na kvašení míchanic. Je třeba je papouškům nabídnout tak, aby je ihned zkonzumovali.
Šťovík v kuchyni chovatele
Mladé lístky šťovíku (ať syrové, dušené či pečené) jsou výbornou součástí polévek, salátů či zeleninových směsí.
Nejvhodnější jsou mladé křehké listy, ideálně z rostlin, které ještě nekvetou. Vzhledem ke své vyhlášené kyselosti se používá hlavně na dochucení, v rozumném množství.