Škubání peří

Sebepoškozování, škubání peří nebo automutilace patří mezi jednu z nejčastějších poruch chovaní u papoušků. Studie ukazují, že přibližně 10 až 15% papoušků chovaných v lidské péči si žvýká, kouše, škube nebo trhá své peří. Poškození opeření se projevuje pouze v oblastech, kam si papoušek dosáhne sám svým zobákem. Pokud zároveň dochází k poškození kůže a svalů, hovoříme o automutilaci. Škubání peří se může projevovat lehkým poškozením per až po kompletně holé oblasti a poškození tkáně. Pero, které si papoušek “žvýká” má obvykle nepravidelný tvar a je roztřepené. U kakaduů obvykle dochází k sebepoškozování v oblasti prsní svaloviny, naopak amazoňané si častěji traumatizují končetiny. U agapornisů dochází k traumatizaci v oblasti krku, křídel nebo zad. V mnoha případech se jedná pouze o estetický problém, ze kterého však může vyústit i problém zdravotní, například narušení termoregulace, krvácení a výskyt sekundárních infekcí.

Mezi rizikové druhy, u kterých dochází k častějším problémům se škubáním peří, patří žakové a kakaduové. Riziko u těchto druhů je až 13x vyšší v porovnání s druhy ostatními (ary, eklekty, mníšky a aratingami). Škubání peří se naopak méně vyskytuje u amazoňanů, korel a andulek.

Příčin škubání peří je mnoho a mohou se vzájemně kombinovat. Hrají zde roli zdravotní, genetické, psychické a sociální faktory a podmínky prostředí. Jakékoliv onemocnění způsobující bolest,nepohodlí, podráždění a svědění může vést ke škubání peří.

Mezi zdravotní problémy, které mohou způsobovat škubání peří řadíme bakteriální nebo plísňové infekce kůže, virová onemocnění (PBFD, polyomaviry), onemocnění jater, ledvin a slinivky břišní, nedostatek vápníku, otravy olovem a zinkem, ale také obezitu nebo zlomeniny a nádory kostí a mnoho dalších onemocnění.

S faktory prostředí souvisí velikost klece a její vybavení, přeplnění prostor, ve kterých jsou papoušci chováni, abnormální fotoperioda (střídání dne a noci), snížená vlhkost a nedostatek možností ke koupání. Dále například cigaretový kouř, vonné svíčky, osvěžovače vzduchu, dokonce i krémy na ruce. K faktorům sociálním řadíme sociální izolaci a nedostatek příležitostí k projevům normálních forem chování, například umožnění vyhledávání potravy. Vliv na škubání peří má také nevhodně sestavená krmná dávka a následné poruchy metabolismu.

Strach, separace, nedostatek spánku, hormonální vlivy, nuda, špatná socializace v ranných stádiích života, zejména u ručně dokrmovaných mláďat, všechny tyto faktory mohou hrát roli při vzniku sebepoškozování a škubání peří.

Z výše uvedeného textu je zřejmé, že problematika škubání peří je složité téma. Úlohou ptačího veterinárního lékaře je odhalit, zda se jedná o příčinu zdravotní, další kroky vedou k úpravě prostředí, ve kterém papoušek žije a úpravě krmné dávky. Při vyloučení zdravotních příčin může být škubání považováno za poruchu chování, mnohdy se však na samotném škubání podílí více faktorů. Z tohoto důvodu musí dbát ptačí veterinární lékař zřetel na důkladný rozhovor s majitelem, vysvětlení možných příčin, provedení důkladné diagnostiky a následné přizpůsobení terapie konkrétnímu jedinci.