Rosela Pennantova ve volné přírodě

Pojďme se prostřednictvím několika snímků podívat do nádherné a fascinující přírody australského Queenslandu, kde lze kromě mnoha dalších druhů papoušků, pozorovat i rosely Pennantovy
(Platycercus elegans).

Proč zrovna za tímto druhem, jež se vyznačuje elegancí nejen svým latinským názvem? Osobně k němu mám stále velmi blízký vztah, asi i proto, že penanti byli vůbec prvními papoušky, které jsem v šestnácti letech ručně dokrmovala. Tenkrát zahnízdil velmi mladý pár a přirozený odchov nedopadl zřejmě z důvodu nezkušenosti samičky. Další už pokračovaly bez problémů. Ačkoliv se tyto rosely v chovech objevují
v nemalých počtech, jejich přírodní formy jsou již vzácností. Totiž, ruku na srdce. Kdy jste naposledy viděli ryze přírodního statného jedince odpovídající postavy? Zachování původních forem v chovech je důležité
a mělo by být samozřejmostí, aniž by přitom v daný moment záleželo, kolik jedinců konkrétního druhu se aktuálně nachází ve volné přírodě. Když jsem měla před pár lety možnost pozorovat druh ve volné přírodě, neváhala jsem... 

Současná doba cestám nepřeje, a tak zbývá jen doufat, že jednoho dne se letištní gaty opět naplno otevřou
a budeme moct navštívit třeba právě Austrálii. Rosely Pennantovy se přirozeně vyskytují v jihovýchodním Queenslandu (poddruh elegans). Poddruh nigrescens obývá pobřežní oblasti na severovýchodě provincie. Poddruh melanopterus se vyskytuje pouze na Klokaním ostrově (Kangaroo Island), který se nachází jen dvanáct kilometrů od pevniny.

Clementův checklist uvádí ještě další tři. Žlutě zbarvený poddruh P. e. flaveolus lze pozorovat v okolí Murray-Murrumbidgee River, třetí nejdelší řeky Austrálie. Na jihu v Flinders Ranges a Mount Lofty Range se vyskytuje podruh P. e. subadelaidae a rovněž v Lofty Range, ale až k území Fleurieu Peninsula lze pozorovat
P. e. adelaidae. Stejně jako je tomu u mnoha ostatních ptačích druhů, ani zde se zatím taxonomové na přesném určení posledních dvou jmenovaných poddruhů neshodují a bádání pokračuje.  

S kamarádem, chovatelem a průvodcem Garrym Stackem, jsme se po stokilometrové cestě z Brisbane dostali na klikaté serpentýny, vedoucí do srdce australského národního parku Main Range National Park. Obvyklým bodem zájmu je zde slavný a působivý čtyřicetimetrový vodopád Queen Marry Falls, ale naším cílem bylo
v hustých lesích najít rosely Pennantovy.   

Park je označen za oblast světového dědictví a je domovem 59 druhů savců, 204 ptačích druhů, 54 druhů obojživelníků a 31 druhů žab. Oblíbený druh rosely jsme se vydali hledat do místa o rozloze 29,865 hektarů, což byla výzva! Pravdou je, že rosely létají v obydlených oblastech provincie Queensland. Snímky se dají pořídit snadno, ale vidět je v hustých lesích představovalo zase jiný zážitek. Byl srpen. Měsíc,
kdy se v Austrálii pomalu rozbíhá v září začínající chovná sezóna.

Při projíždění parkem jsme narazili na několik hejn o 20–40 jedincích. V kombinaci se zdejšími přírodními scenériemi to bylo skutečně dechberoucí! Garry do těchto míst jezdí už od dětství, ukázal mi i dutiny, ve kterých druh hnízdí. Jednalo se o eukalyptové stromy, přičemž penanti hnízdí v dutých větvích, kde samička snáší 3–8 vajec, na kterých sedí sama. Po 19–22 dnech se líhnou mláďata, která hnízdo opouštějí po pěti týdnech. To bývá většinou v prosinci, který je nejvhodnějším měsícem pro pozorování, protože mladí jsou součástí hejn. 

Cestou jsme často zastavovali a vyčkávali, až se penanti ozvou. Z hustých porostů se rosely ozývaly typicky pisklavým hlasovým projevem. Když jsme se snažili přiblížit, ozval se varovný křik. Při letu vydávali tzv. kontaktní křik. Byly to pouze tři typy hlasových projevů, jež se nám za krátkou dobu pozorování podařilo zaslechnout. Forshaw jich uvádí více než dvacet.

Pozorování penantů ve volnosti bylo nezapomenutelné a Garrymu Stackovi patří velký dík za péči
a zprostředkování pozorování i dalších ptačích druhů. Člověk si leccos uvědomí. Třeba i to, že chovatelství vypadá jako snadný obor, ale má mnoho aspektů i poslání.  Vzácnost druhu papouška by neměla být určována jeho finanční hodnotou. Ve své podstatě je vzácný každý chovaný druh a na prvním místě je postarat se
o jeho životní welfare, ale i o jedinečný přírodní původ. Třemi slovy... respektovat každý druh. Pravdou je, že pomalu, ale jistě se k chovu přírodních forem vrací řada chovatelů. Studují poddruhy a snaží se je nekřížit. Soustředí se na kvalitu. Druhy, jako například rosely Pennantovy, jsou nyní v přírodě zastoupeny ve vysokých počtech, za několik let však může být situace jiná. Je proto nutné dívat se dopředu a zachovat je v původní přirozené kráse i ve voliérách. 

Použitá literatura: Clements Checklist, 2020