Proč můj papoušek mazlíček změnil chování?

Papoušci, zejména velcí, jsou inteligentní tvorové a prochází si stejnými vývojovými obdobími jako děti. Je tedy důležité mít na paměti, že pořízením papouška jsme přijali do péče opeřené dítě a podle toho je třeba se mu věnovat.

Pokud se papouškovi denně věnujeme, určíme mu hranice a dostatečně ho zaměstnáme, může se stát skvělým společníkem.

Za nežádoucím chování papouška vždy stojí člověk, aniž by si to někdy uvědomoval.

Pravidelný tréning a pravidla chování papouškovi srozumitelná, mohou nežádoucí chování odbourat.

Důležité je znát svého papouška a naučit se řeči jeho těla v daných situacích.

Nežádoucí chování papouška – např. křik, je třeba ignorovat a k papouškovi přijít, jakmile je v klidu. V opačném případě si totiž spojí následující: „Začnu křičet a někdo ke mně přiběhne“. Proč by to pak nedělal pořád? Špatně bychom tento zlozvyk odbourávali.

Agresivita a štípání

Změnu chování ovlivňuje během života papouška dospívání, psychický stav ale i možné onemocnění. Změnu chování mohou vyvolat i změny v prostředí, kde papoušek žije. Změna lidí v domácnosti, nový přírůstek do rodiny, nová hračka, jiné krmivo, změna zaběhnutého režimu.

Papouškům slouží zobák k příjmu potravy, jako prostředek ke zkoumání nových věcí, ale také k jejich ochraně, když se jim něco nelíbí. Abychom mohli štípnutí zabránit, musíme znát důvod, proč to papoušek dělá. Být v myšlení vždy o krok dopředu a nedovolit, aby k takovým situacím vůbec došlo.

Pokud vidíme, že nám papoušek na prsty přímo útočí, nebudeme mu je nabízet, ale zpočátku podáme ruku sevřenou v pěst. Snaží-li se papoušek stisknou naše prsty bolestivě, upozorníme ho, že to nemá dělat – vyslovením slova ne, jemným fouknutím do peří, prudším pohybem ruky, aby papoušek ztratil stabilitu apod. Musíme papouška prostě přelstít. Hrubým zacházením ale ničeho nedosáhneme, pouze toho, že ztratíme papouškovu důvěru. Velmi těžko ji budeme získávat zpět.

Pokud papoušek štípe ostatní členy domácnosti, jedná se o projev žárlivosti. Proto je tolik důležité, aby se papouškovi od jeho příchodu do domácnosti trpělivě věnovali všichni členové a to každý samostatně.

Papoušci jsou také velmi chytří. Pokud vycítí, že se jich člověk bojí, použijí svůj zobák proto, aby si ověřili reakci.

Papouška, který vás štípne nikdy nedáváme zpět do klece. Docílili bychom akorát dalšího problému – papoušek přestane chtít chodit zpět do klece. V takovém případě se s papouškem přestaneme bavit a odejdeme od něj.  Papoušek pozná, že jeho nevhodné chování má za následek váš odchod. Po návratu jednáme jako obvykle. Pokud je hodný, odměníme jej.

Papoušek bude mít během svého života několikrát období, kdy se pokusí o to, že by mohl doma velet on. To mu nesmíme dovolit. Nenecháme ho sedat na rameno a na hlavu. Budeme ho držet vždy nejvýše ve výši prsou. Nesmí se v žebříčku postavení dostat nad své lidi v domácnosti. 

V papouškovi nepodporujeme sexuální chování. Člověk nesmí být považován za sexuálního partnera, i to může vést k agresivitě vůči lidem či ostatním zvířatům v domácnosti. Papouška bychom tedy měli hladit pouze po hlavě, tím napodobujeme probírání peříček ptačím partnerem.

Správné chování či splnění úkolu vždy odměníme, nežádoucí chování a případné zlozvyky papouška  naopak potrestáme ignorací.