Období, kdy mláďata papoušků v chovech ve voliérách opouštějí budku, pro ně patří mezi jedno z nejrizikovějších v životě. Mladí papoušci si musí prakticky okamžitě zvyknout nové prostředí a mohou být zpočátku v různé míře dezorientovaní. Někteří chovatelé se u svých papoušků setkali i s tím, že mláďata po vylétnutí nepřežila prudký náraz hlavou do vyzděné stěny voliéry. Ke zraněním může dojít i pokud mládě zprudka narazí do silnějšího pletiva.

V chovném centru nadace Loro Parque Fundación (Tenerife) mají za léta praxe vypozorované, která mláďata budku opustí bez problémů a která potřebují zvláštní péči. Současná kurátorka parku Márcia Weinzettl popisuje způsob, jak eventuálnímu problému v období vylétnutí předejít: „zvýšený dohled po vylétnutí potřebují zejména mláďata australských druhů papoušků, která bývají opravdu velmi plachá a po vylétnutí rychlá. Přišli jsme na efektivní způsob, jak případnému neštěstí zabránit. Stěny voliéry (zejména tu protější od vletového otvoru budky) opatříme vrstvou borovicových větví, které náraz ztlumí. Větve v tomto případě představují přirozenou prevenci, která se nám osvědčila už v mnoha případech.“  

V chovném centru La Vera tento způsob aplikují nejenom u australských druhů papoušků, ale i u zástupců ostatních kontinentů. Momentálně je takto vybavena například voliéra nedávno vylétlého mláděte arary zeleného (Rhynchopsitta pachyrhyncha). Kromě efektivní prevence nárazu po vylétnutí nabízejí borovicové větve perfektní možnost okusu – kůry, šišek, plodů (semen), jehličí či výhonků a pupenů.

Více o významu borovicových větví pro papoušky najdete v připravovaném článku od ing. Jany Jirouškové Kamberské v tištěném časopisu PAPOUŠCI 2/2018.