Osvědčená hnízdní budka pro neofémy modrohlavé

Neofémy nejsou příliš náročné na velikost a tvar hnízdní budky a vesměs akceptují kterékoli. Během let jsem viděl u kolegů chovatelů mnoho různých tvarů a velikostí, ale přece jen u nich tu a tam docházelo
k problémům spojeným s odchovem. Zkusil jsem už v devadesátých letech pro své neofémy vymyslet budku, která by eliminovala nezdary a maximalizovala úspěšnost snůšky. 

Dodnes tuto budku používám bez jakýchkoliv změn a nyní vám vysvětlím, jak jsem na její design přišel. Do té doby jsem používal standardní hnízdní budku o velikosti základny 15 cm x 15 cm a výšce 25 cm. Při pozorování rostoucích mláďat jsem si všiml, že asi týden před tím, než opustí hnízdo, šplhají po žebříku
a žadoní o krmivo od rodičů přes vletový otvor. Menší mláďata však nemohla vylézt po žebříčku, anebo je ostatní vytlačila z cesty k otvoru. Někdy se i stalo, že byla úplně vytěsněna z hnízda, což mělo za následek jejich uhynutí.  

Rozměry: A: 280 mm, B: 330 mm, C: 80 mm, D: 140 mm, E: 70 mm, F: 130 mm, G: 130 mm

Design budky měl tento problém překonat. V novém provedení má budka u vletového otvoru vstupínek, jak uvnitř, tak vně. Navíc je přístupný pomocí šikmé desky se žebříčkem (viz fotografie), která vede od hnízdního prostoru o velikosti 14 cm x 14 cm.  Svažující se strop, který je téměř rovnoběžný s deskou, dává ptákům pocit bezpečí. Tato hnízdní budka je navržena tak, aby i to nejmenší mládě mělo možnost vyšplhat až k vletovému otvoru pro krmení. 

Po celá ta léta, kdy jsem používal starší typ budky, jsem na dno dával směs hoblin do výšky asi 40 mm. Způsobovalo to ovšem problémy. Někdy se předtím, než první mláďata opustila hnízdo, začala samička připravovat na druhé hnízdění a pustila se do hrabání, čímž první mláďata zakryla vrstvou – často je úplně zahrabala a chystala se zahnízdit doslova na nich. U mého návrhu budky to funguje tak, že pokud začne samička hrabat v podestýlce, než mláďata opustí hnízdo, jsou schopna vylézt po žebříčku nahoru na vnitřní plošinku a dostanou se tak samičce "z dosahu".

Ve starém typu budky bylo rovněž velmi obtížné měnit podestýlku, pokud byla mezi prvním a druhým hnízděním znečištěná. V hnízdní budce, kterou používám nyní, je hnízdní prostor volně přístupný z boční strany a je velmi snadné podestýlku kdykoliv vyměnit. 
Do budky dávám pouze 15mm vrstvu. Zpočátku jsem používal hrubé piliny, ale v poslední době se mi osvědčila velmi jemná dřevní štěpka, která není prašná.

O vlhkosti v hnízdě už toho bylo napsáno hodně. Ve spodní části budky se umisťovala vlhká rašelina nebo obrácený drn trávy a budky byly častěji dávány do venkovních výletů. Tak to bylo v dobách minulých. Úspěchy jsou však zaznamenávány v budkách v krytých vnitřních prostorách a osvědčila se suchá hnízda. I já jsem přešel na tento způsob chovu. Nikdy jsem u neofém neřešil úhyn ve vejci a úmrtnost mláďat také klesla.

Dalším faktorem ke zvážení je materiál, ze kterého budku vyrobit. Já používám 15mm překližku. Ta je dostačující, pokud je hnízdní budka umístěna uvnitř, nicméně nemá dostatečné izolační vlastnosti, pokud je upevněna venku. Přírodní dřevo má lepší tepelné vlastnosti než překližka. Pro případ, že je budka umístěna venku, je třeba použít dřevo o síle nejméně 20 mm. 

Když vyrábíte hnízdní budku – a to nejen pro neofémy, ale pro kterékoli jiné papoušky – je nejlepší udělat kontrolní dvířka do budky z boční strany budky. Jestliže kontrola hnízda probíhá nadzdvihnutím stropní desky budky, samice se cítí v pasti a ve své snaze dostat se ven může začít panikařit, čímž může rozházet vajíčka (rozbít je) či odehnat mladé. Pokud jsou kontrolní dvířka na úrovni hnízda, samička může uniknout vletovým otvorem, aniž by došlo k zmatku. Je mnohem klidnější a po kontrole se do hnízda vrátí rychle vrátí. Samičky neofém se ale také mohou v naprostém klidu jen přesunout z vajec stranou a umožnit tak kontrolu, aniž by opustily hnízdo.

Kontrola budek je nezbytnou součástí hnízdního období. Je nutné vědět, co se uvnitř hnízdní budky děje. Já hnízda kontroluji každý den od momentu, kdy budky připevním. Samičky si tak zvyknou na moji blízkou přítomnost ještě předtím, než zahnízdí. Když si navrhujete jakoukoli voliéru, přístřešek či místnost pro ptáky, vždy berte v úvahu důležitost kontroly hnízda.  

Na konci hnízdního období odstraním hnízdní budky z klecí, pečlivě je oškrábu, aby byly čisté, a pak každou ponořím do roztoku velmi horké vody, přípravku proti roztočům a antivirového přípravku. Pečlivě je omyji, dám je okapat a nechám důkladně proschnout, než je uschovám na příští sezónu.

Nejsem velkým zastáncem ponechávání hnízdních budek v klecích s tím, že se jen uzavře vletový otvor. Myslím si, že je to pro samičky stresující, protože se snaží do budky dostat. Budky musí být z klece vyjmuty, aby se mohly řádně umýt. Pokud je v kleci necháme, nabízíme tím roztočům vhodný úkryt. Mnohem lepší je vyndat je z klece a otvor pro budku zahradit deskou (viz fotografie).

Přeji vám mnoho úspěchů s chovem neofém!