LIBEČEK – ideální celoroční doplněk ve výživě papoušků

Poslední dobou se na různých internetových fórech objevuje diskuze na téma používání libečku v chovu papoušků. Názory jsou většinou kladné, ale nebývá zdůvodněno proč, jak a kolik. Proto bych chtěla tuto bylinu čtenářům trochu přiblížit.

Že je libeček prospěšný pro lidi, o tom nelze pochybovat. Ale i v chovu zvířat je využíván řadu let. Již moje prateta Karolína ze Zlaté Olešnice měla v sadu pod domem velikou silnou rostlinu libečku (na krkonošsku řečeného „vopich“), pravidelně sklízela listy a nařezané je přidávala drůbeži do míchanic a také dobytku do pití.

Libeček je jednou z našich nejstarších kulturních bylin. Pochází pravděpodobně z oblasti Íránu a Afghánistánu. V Evropě se pěstoval především v italské Ligurii ve dvanáctém století. Již za raného středověku jej mniši přenesli přes Alpy a vysadili v klášterních zahradách. Planě roste prakticky v celé Evropě a Severní Americe. Za starých časů se libeček nazýval též „Panakes“ nebo „Panax“, to znamená „všeléčivý“. V kuchyni a v léčitelství se využívají listy, kořen i semena.

Tato vytrvalá rostlina může dorůst do výšky až dvou metrů. Její dužnatý podzemní oddenek s bohatými hojně větvenými kořeny je podobně jako listy silně aromatický. Kvete od července do září. Rostlina v našich podmínkách bez problémů přezimuje. Po příchodu mrazíků odumře nadzemní část a přežívá jen kořen, ze kterého rostlina na jaře opět vyraší. Jakmile se jednou rozroste, patří ke zcela nenáročným bylinkám, které nepotřebují žádnou zvláštní péči.





Oddenky a čerstvý oloupaný kořen se používají jako zelenina. Všechny části rostliny se dají nasušit pro další uskladnění. Kořeny, které se rovněž používají jako koření, vydrží dlouho čerstvé v lednici. Listy a oddenky můžeme navíc pro pozdější použití zmrazit. Semena mají o něco sladší chuť než listy, užívají se jako prostředek celkově posilující organismus. Papouškům je možné podávat například dlouhé tvrdé květní stonky, většinou je s oblibou přijímají.

Všechny části rostliny jsou využívány také v lidovém léčitelství. Kořen libečku je prosycen siličnou drogou obsahující furokumariny, ftalidy, terpinol, karvakrol, minerální látky, enzymy, vitaminy, organické kyseliny a další složky, které ho předurčují k léčebnému využití. Libeček působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí (zejména chloridů), má tedy pro organismus výrazně čisticí účinky. Rovněž povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči a tím příznivě ovlivňuje zažívání. Je někdy také označován jako přírodní antiparazitikum.

Vzhledem k velkému obsahu účinných látek není možné doporučit dlouhodobější podávání větších dávek libečku. Nicméně malé množství nasekaných listů ve směsi s jinými bylinami je běžně předkládáno papouškům u chovatelů v sousedních zemích, například v Německu. Kdo nelituje času, může pro své opeřence připravit výbornou směs na zimu. Libeček a další bylinky, například dobromysl, bazalku, kopr, řeřichu, divoký česnek, meduňku, estragon, fenykl, rozmarýn, mátu, mladé lístky maliníku a ostružiníku, kopřivu a další (co dá zahrádka nebo louka), usušíme, rozdrtíme a uskladníme v tmavých, dobře uzavřených nádobách. Směsí posypeme např. ovocnou či zeleninou směs nebo jej přidáme do vaječné míchanice. Tím zajistíme papouškům přísun zdraví prospěšných látek obsažených v rostlinách po celý rok.