KAKADU JAKO SPOLEČNÍK ČLOVĚKA, 2. ČÁST – Kakadu není kočka ani pes

Možná se to stalo i vám: na internetu jste viděli úžasné video, ve kterém papoušek s chocholkou na hlavě tancoval do rytmu hudby nebo se jinak předváděl třeba na rameni svého majitele. A v tu chvíli jste se zamilovali. Řekli jste si, že takového papouška byste také chtěli mít. Spousta majitelů papoušků kakadu sdílí fotky a videa, ze kterých nabudete dojmu, že se jedná o neuvěřitelně roztomilé a mazlivé společníky. A oni jimi opravdu dokážou být, jen ne vždy nebo navždy. Jejich největší přednost se jim totiž stává také nejhorší zbraní, která se časem obrací proti nim. 

Papoušci kakadu se stávají stále oblíbenějšími společníky v našich domácnostech. Je potřeba si však uvědomit, že se nejedná o běžné domácí mazlíčky. Zatímco kočka nebo pes byli domestikováni před mnoha tisíci lety, rodiče našich papoušků možná létali ještě někde ve volné přírodě! V podstatě se tedy stále jedná o zvířata, která v sobě nesou divoké geny svých rodičů. A to bychom si měli uvědomit! Chceme-li si domů pořídit papouška kakadu, nevybíráme si roztomilého plyšáka, ani krásnou dekoraci do bytu. Papoušek kakadu je velmi inteligentní pták, kterému – má-li být u nás šťastný- musíme věnovat spoustu času, prostoru atd. A nedílnou součástí je také správná péče a zacházení.

Mládě papouška kakadu je neuvěřitelně roztomilé, stejně jako všechna mláďata. Je velmi vnímavé a člověk lehce podlehne jeho kouzlu. A v tomto období se kakadu začíná stávat svým vlastním nepřítelem. Proč? Uchlácholí svého majitele, zaslepí ho a on si přestává uvědomovat, že v ruce drží papouška, nikoliv kočku nebo psa. A protože jsou mláďata papoušků velice kontaktní, lidé se k nim začnou chovat jako k běžným chlupatým mazlíčkům: hladí je, pusinkují, dokonce je přikrývají peřinou apod. A papoušek? Ten si to užívá, je mu to příjemné. Vždyť v přírodě se o něho rodiče starají mnohem déle, než je tomu většinou u chovatelů, pod dekou v posteli se cítí jako v hnízdě. Zatímco v přírodě rodiče svá mláďata po pár měsících opustí, protože je připraví na to, aby byli samostatní, lidé tu hranici neznají… a tak hladí a mazlí dál. Papoušek se nebrání, přece se dobrovolně nevzdá něčeho, co se mu líbí. A pak už to není jen nevinné hlazení. Papoušek dospívá. Z hlazení se – bez vědomí člověka – stává sexuální stimulace. Papoušek se různě nastavuje a vyžaduje drbání pod křídly, na zádech apod. Když mu člověk nevyhoví, začne se toho dožadovat po svém: křikem nebo agresivitou. To je nejčastější důvod, proč se nezkušení a neopatrní majitelé zbavují papoušků v době jejich pohlavního dospívání. Nechápou, proč jejich dříve úžasný papoušek najednou celé dny křičí, proč nechce zpátky do klece a klove je. Nechápou, že je svým neopatrným chováním, svým neustálým mazlením sexuálně frustrují, že už pro papouška nejsou kamarádem, ale partnerem, od kterého čekají víc, a čeho se jim nedostává. Jenže tohle člověk nechtěl, nelíbí se mu, že se papoušek chová jinak, proto se ho zbaví.

Většina papoušků vás v určitém věku začne omezovat v tom, kde ho můžete pohladit. Jsou jedinci, které můžete podrbat jen na hlavě nebo na nožkách. Kakadu je ale jeden z mála druhů papoušků, který se nechá drbat doslova všude. Svou neuvěřitelnou roztomilostí si vás „omotá kolem prstu“, nedokážete odolat jeho svodům. A on to ví! Využívá toho a nechá vás, ať hladíte a drbete. Neuvědomuje si však, že se mu to časem může stát osudným, že jeho nenaplněná touha vyžadovaná křikem nebo zobákem zničí vztah mezi ním a člověkem. Jak se takovému konci vyhnout? Zacházejme se svým papouškem kakadu jako s ptákem a respektujme zóny, kam smí lidský kamarád, a zóny, kam pouští jen svého kakadího partnera. Buďme svému papouškovi dobrým kamarádem a nesnažme se být špatným partnerem.

Na přiloženém obrázku jsou zelenou barvou označeny bezpečné zóny, červeně pak místa, kterým bychom se měli při mazlení a drbání vyhnout.