Jak to dopadne se vzácným „fíkovým papouškem“ ?

Jsou okamžiky, kdy musí chovatel vymýšlet a zkoušet různé varianty, aby dosáhl vytouženého odchovu. O ten se nyní v našem chovu pokoušíme u loríčků rudobradých – Psittaculirostris edwardsii.

Loríčci připomínají v mnohém lorie. Jsou to aktivní, pestře zbarvení papoušci. V jednom se však zásadně odlišují a to ve výživě. Jedním z hlavních zdrojů jejich potravy jsou fíky. Ty je třeba loríčkům předkládat v krmné dávce denně. Pokud nemáme čerstvé, namáčíme před podáním 24 hodin denně za pravidelné výměny vody, fíky sušené.

Tento druh loríčků máme ve svém chovu delší dobu a již jsme několik mláďat odchovali. Bohužel jsme přišli nešťastnou náhodou o chovnou samici a museli jsme sehnat novou, což nebylo také zcela jednoduché vzhledem k tomu, jak málo jsou tito papoušci v chovech zastoupeni.

Povedlo se a samec se samicí spolu začali harmonizovat, ale stále se nám nedařilo docílit úspěšného vylíhnutí mláďat i přes to, že vejce bývala oplozená. Docházelo k úhynům ve vejcích během inkubace nebo těsně před líhnutím. Opakovaná bakteriální i histologická vyšetření byla negativní. Osobně si myslíme, že jsme my ani ptačí rodiče nedokázali udržet potřebné stabilní vlhkostní podmínky. Loríčci vyžadují stálou teplotu a hlavně vysokou vlhkost po celou dobu svého života a při hnízdění to zřejmě platí dvojnásob. Nepomohly ani zvlhčovače vzduchu, misky s vodou na koupání, rosení budky. Vlhkost v budce pravděpodobně i tak značně kolísala, respektive padala pod požadovanou hranici 60 procent. Svoji vinu na tom nese určitě i topení, které máme v ubikaci zapnuté celoročně, i v letních měsících, protože teplota by se ideálně měla pohybovat kolem 25 stupňů. Loríčci nesnášejí ochlazení ani v noci. Proto lze např.  v Loro Parque na Tenerife, kde loríčky chovají v mnoha druzích, spatřit venkovní ubikace vybavené lampami, u kterých se mohou papoušci při poklesu teplot zahřívat.

Zkusili jsme tedy při snůšce vejce loríčkům odebrat do líhně a nahradit v budce podkladky. Líheň jsme nastavili na teplotu 37,2 stupně a vlhkost 60 procent, otáčení vajec každou hodinu. Po celou dobu jsme vejce vážili a vedli si graf s hmotnostním úbytkem. Mládě se krásně vyvíjelo a bez asistence se vylíhlo. Po vylíhnutí jsme jej s částí skořápky přenesli do budky rodičů , kde jsme ho vyměnili za jeden podkladek. Druhý byl v budce ponechán. Nyní je mláděti 5 dnů, rodiče ho krásně přijali a starají se.

K umělému odchovu jsme nepřistoupili, přestože jsme riskovali život mláděte. Dosud se neví proč, ale umělý odchov loríčků je stále velkou neznámou. Mláďatům se zpočátku může dařit dobře. Přijímají potravu, naroste jim peří, ale potom náhle uhynou.

Nezbývá nám, než doufat, že odchov dopadne dobře a rodiče se o mládě postarají až do jeho samostatnosti. Velmi teď bude záležet i na tom, zda dobře odhadneme skladbu stravy. Ta musí být velmi pestrá, ale stále není stoprocentně dáno, co by mělo být jejím základem. Každý chovatel dojde během chovu k vlastním osvědčeným zkušenostem. Loríčci jsou v podstatě „pralesní“ papoušci a proto je třeba potravu přizpůsobit jejich biotopu.