Délka života u arů

O výši věku, kterého jsou arové schopni dosáhnout, se toho ví jen velice málo, a to ať už jde o papoušky žijící ve volnosti, nebo o ary chované v lidské péči. Tak dlouho se totiž arové zase nechovají a není dostatek záznamů, které by byly směrodatné.

V našem chovatelském zařízení chováme ary vojenské, kterým je 50 let. Tito arové mají fascinující minulost. Jednalo se o dva páry arů vojenských, kteří byli z Jižní Ameriky dovezeni pro Konrada Lorenze, rakouského zoologa a zakladatele moderní etologie. Když Lorenz a jeho studenti dokončili vědecké studie, předali papoušky do ptačího parku  Wiesental (jižní Německo). Park se po nějakém čase dostal do finančních potíží, a proto musel některé papoušky prodat. Mezi nimi byli i arové vojenští, kteří skončili v rukách švýcarského obchodníka, který je pak prodal nám. Arové u nás žili ještě patnáct let, přičemž pravidelně odchovávali mláďata. Poté uhynuly obě samičky. Muselo jim být opravdu okolo padesáti let, protože do Rakouska byli papoušci dovezeni ještě jako mladí ptáci.

To, že jsou papoušci staří, bylo na našich samičkách arů vojenských vidět tak čtyři až pět let před jejich úhynem. Měly artritidu a bylo vidět, že nejsou zdaleka tak čilé, jako když jsme je přivezli. Jeden ze samců dnes létá dobře, ale ten druhý se pohybuje velmi ztěžka a vykazuje známky artrózy v křídlech.  Do svých 50 let měli papoušci stále oplozená vejce a sami odchovávali svá mláďata.

Jeden pár arů arakanga v ptačím parku Parrot Jungle začal hnízdit, když bylo samičce asi šest let a samečkovi pět let. Papoušci pravidelně odchovávali mláďata po dlouhých 22 let. Ve svých 33 a 32 letech oba papoušci ještě žili, ale létali už velmi málo.

Již zmíněný ara zelenokřídlý Ric byl 38 let chován navolno. Vlastně až do doby, než byl odcizen. Zmizel beze stopy a nepodařilo se ho vypátrat. Lofty, také ara zelenokřídlý, sestoupil z koruny stromu na zavolání. Sešplhal dolů, protože neuměl dobře létat. V Rode uhynul ve věku přibližně padesáti let. Ara ararauna „Raucous“ byl plodným do svých 40 let a v páru se samicí odchovával mladé v Rode Bird Gardens. V roce 1961 byl Raucous přemístěn do ptačího parku a byl chován navolno. V roce 2000 byl park zavřen a Raucous byl znovu přemístěn, tentokrát do jižní Anglie. Se svou v pořadí již třetí samičkou tam byl chován navolno a byl ještě dlouhá léta v dobré formě. Dnes (r. 2017) již Rucous nežije. Tito arové byli do parku přivezeni již jako dospělí jedinci. Knottnerus-Meyer (1924) píše o „dvou červených arech v Hannoverské ZOO“, kteří tam žili 40 let.

Vůbec poprvé se začali věkem u papoušků vědecky zabývat Clubb a Karpinsky (1998). Pro studium si vybrali ary, žijící v ptačím parku Parrot Jungle v Miami. Tento park byl založen v roce 1936. Od začátku tu byli arové chováni navolno v subtropickém lese. Po mnoho let tu papoušci s úspěchem hnízdili a odchovávali mláďata, která si v parku ponechali. Všichni ptáci se tak mohli stát součástí studie o věku papoušků. V jedné z analýz z roku 1994 bylo zkoumáno celkem 57 arů, jejichž věk se pohyboval okolo 25 let. Další skupina (26 jedinců) pocházela z odchovů od chovatelů a jejich věk se odhadoval na rozmezí mezi 25 a 52 lety. Dalších 31 jedinců pocházelo z volné přírody a přibližně 20 let už bylo chováno v parku Parrot Jungle. Jednomu z nejstarších papoušků v Parrot Jungle, arovi vojenskému, bylo v době úhynu dokonce 57 let. Papoušek několik let před svou smrtí oslepnul. Další papoušek, který byl v parku absolutním veteránem, byl ara vojenský Marco z Mexika. Dožil se 60 let. V jedné show dokonce Marco svými uměleckými papouščími kousky okouzlil Winstona Churchilla. První papoušek, který byl v Parrot Jungle odchován, byl v roce 1994 stále ještě v tomto parku a v tu dobu mu bylo 52 let.

Papoušek, který pocházel ze stejné snůšky, uhynul, když mu bylo 49 let. Sedm z papoušků, kteří pocházeli z voliérových odchovů, uhynuli v rozmezí mezi 41. a 48. rokem života.
U arů ararauna a zelenokřídlých ve vyšším věku bledne opeření na hlavě. Dospělí arové mají tmavě žlutou duhovku. Starší arové mají duhovku ještě tmavší. Obtíže se zrakem se u arů začínají objevovat okolo 35 let věku. Minimálně v jednom oku je většinou diagnostikován šedý zákal neboli katarakta. Dnešní medicína už umožňuje provádět operace očí u papoušků, takže mohou svůj zrak získat zpět.

Příčinami úhynu u starších papoušků bývají nejrůznější nádorová onemocnění nebo špatný stav srdce a ledvin. Přesné příčiny většinou ukáže pitva. U jednoho z našich arů hyacintových se začaly objevovat malé chomáčky peří na hlavě. Než papoušek uhynul, svědila ho kůže v oblasti ocasu. Následná pitva odhalila onemocnění ledvin, které nepříjemné svědění způsobovalo. Vzhledem ke stavu životních orgánů veterinář odhadl věk papouška na 40 let. My jsme jeho život dokumentovali pouhých dvacet let.

Průměrný věk, kterého se arové dožívají, je tedy odhadován na 35 až 45 let. Pokud můžete arovi poskytnout ve vyšším věku operaci očí, život mu prodloužíte. S největší pravděpodobností je omezení zraku jednou z hlavních příčin úhynů ve volné přírodě, jelikož se tam arové dožívají rovněž věku okolo 35 až 45 let.

Zatím není známé, jakého průměrného věku se dožívají arové, kteří byli ručně dokrmeni od prvního dne. Podle jedné novější studie, která byla realizována v USA, se předpokládá, že mají ručně dokrmení jedinci kratší délku života.