Co dělat, když rodiče nekrmí mláďata?

Chovatelská sezóna je v plném proudu. Přináší chovatelům mnoho radosti, ale často musí řešit i problémy. Jedním z nich může být to, že rodiče nekrmí nebo krmí špatně buď všechna nebo některá z mláďat.

Aby bylo možné to zjistit, musíme velmi dobře znát chování našich papoušků a mít kontrolu nad děním v budce. K tomu nám pomůže pravidelná kontrola, kterou papoušci tolerují a jsou na ni zvyklí nebo kamera umístěná v budce.

Pokud zjistíme problémy při krmení mláďat rodiči u páru, který nás do budky nepustí, není asi jiné řešení, než papoušky odebrat k ručnímu odchovu. Samozřejmě je třeba mít k tomu připraveno potřebné vybavení. Inkubátor, vhodnou dokrmovací směs a předem nastudovat metodiku dokrmování. K nezaplacení je rada, dohled, případně pomoc zkušeného chovatele.

Pokud z časových důvodů nemůžete mláďatům poskytnout patřičnou péči, v počátku ve dvouhodinových intervalech, sami se do odchovu vůbec nepouštějte. V takovém případě může pomoci kolega – chovatel, který se dokrmování plnohodnotně věnuje a je ochoten přijmout za určitých podmínek i vaše mláďata.  

Dalším možným způsobem, kdy během odchovu v budce zjistíme, že některé mládě hůře prospívá, je přikrmování v budce. Opět platí pouze u páru, který nám to dovolí a nijak ho tímto jednáním nevyrušujeme.

Sami jsme tuto metodu úspěšně praktikovali v našem chovu již několikrát.

Jako příklad uvádím lori černé (Chalcopsitta atra atra)

První dny po vylíhnutí bylo vše v pořádku, mláďátka měla při kontrole budky vždy potravu ve volátku a spokojeně seděla.

Po třech týdnech se však stávalo, že menší z loriů byl během dne nenakrmený a byl očividně hubený.

Proto jsme se rozhodli ho přikrmit v budce. Nejdříve jsme mu dali jen dva ml řidké kaše. Po dvou hodinách jsme provedli kontrolu znova, kaše byla strávená, volátko prázdné a tak bylo mládě přikrmeno tentokrát vyšší dávkou, již hustější směsi. Potrava byla podána stříkačkou.

Po dobu dalšího týdne jsme mládě v budce přikrmovali 3 x denně, pokaždé dostalo 10 – 12ml směsi. Občas jsme objevili, že minimální množství dostal i od samice. Pokud bychom však nepřikrmovali, mládě by zřejmě uhynulo, protože bylo o hodně menší než druhé mládě, které ho z těchto důvodů pochopitelně odstrkovalo při krmení samicí.

Menší mládě začalo růst jako z vody a svůj růstový deficit vůči druhému za týden téměř dohnalo. Přikrmovali jsme dále, ale systém jsme trochu pozměnili.

Začali jsme přikrmovat i větší mládě, aby nebylo příliš hladové a nechalo samici nakrmit i menšího sourozence. Náš plán se zdařil a tak jsme tímto způsobem pokračovali v dalších týdnech. Přikrmovali jsme stále třikrát denně. Zbytek obstarali rodiče.

Čím byla mláďata starší a blížil se den jejich vylétnutí z budky, začal být samec na nás stále více agresivnější při naší snaze mláďata přikrmit. Proto jsme četnost přikrmování snížili na dvakrát denně, později již jen jednou denně – na noc. Samozřejmě jsme stav mláďat stále kontrolovali.

Po necelých čtrnácti týdnech vyletělo větší mládě z budky, takže jeho přikrmování bylo ukončeno. Menší vyletělo o čtyři dny později a dokrmování bylo ukončeno.

V chovatelství není nic jasně dáno, neexistuje žádná šablona. O to větší však přináší radost a naplnění.