Chovatelův rok – PŘÍPRAVA NA CHOVATELSKOU SEZÓNU – 3. část

PŘÍPRAVA NA CHOVATELSKOU SEZÓNU            Předchozí díl: Chovatelův rok – ZIMA 2. část

Zima neřekla ještě zdaleka své poslední slovo, ale my chovatelé už musíme myslet na novou chovatelskou sezónu. Před hnízděním je potřeba dát vše do pořádku, abychom papoušky nemuseli při hnízdění rušit. Kde vlastně začít a na co připravit?

Vyplatilo se mi dělat si poznámky o drobnostech, kterých jsem si všiml během každodenního krmení a které je potřeba v chovatelském zařízení opravit. Malí arové opět okousali omítku kolem rámu okna, sousední pár žaků má pro změnu okousanou budku tak, že další sezónu budka nevydrží. U dalších nefunguje kamera. Ve výletu arů se z pletiva v rohu uvolnilo několik drátů. Amazoňanům se zase podařilo vytáhnout šroub z držáku, na kterém je zavěšeno bidlo. Krotcí žakové zlikvidovali svoje oblíbené hračky. Tak mohu pokračovat dále a dále. Pokud jsou papoušci ohroženi, je potřeba reagovat hned. Ale vždy zůstane dost věcí, drobných či větších oprav, které je třeba před chovatelskou sezónou provést.

Výměna bidel

Současně s drobnými opravami měním bidla. Pokud to počasí a terén dovolí, dělám výjezdy do svého lesa, kde provádím prořezávku dřevin a chystám vhodné větve na bidla. Před chovatelskou sezónou jich naráz měním nejvíce. Do dvou desítek voliér, přesněji výletových částí i zimovišť jich „padne“ něco přes sto kusů. Zásoba bidel složená na zahradě se potom opravdu hodí.

Nové budky

Je třeba mít v zásobě i nové budky, kterými je třeba včas nahradit za ty staré, které už dosloužily. Pokud se papouškům v určitém druhu budky dobře hnízdí, je nejlepší, aby nová budka byla ze stejného materiálu a co nejpodobnějšího tvaru a velikosti. Pokud u některého páru nemůžeme dosáhnout odchovu a nevíme proč, můžeme trošku zaexperimentovat a nabídnout páru budek více, různých tvarů a vzhledů. Fantazii se meze nekladou. Mohou vypadat jako kmen stromu s několika východy, nebo ležící silná větev, nebo může být kombinace stromu a časti skály apod. Papoušci v přírodě využívají přirozených úkrytů všech tvarů a podob. Vždy jde o to, aby se v těchto prostorách cítili bezpečně a nepozorováni.

Budky se vyrábí z různých materiálů, od klasických z kmenů, přes budky z dřevěných desek nebo překližky. Občas se využívají i jiné materiály, třeba plast. Každý z materiálů je vhodný pro určitý druh papoušků. Co je ale důležité, vždy je třeba dbát na bezpečnost ptáků a mláďat v budce. Pokud z budky trčí hřebíky, papoušci vykousali díru ve dně nebo se uvolnilo upevnění budky, je třeba ji opravit nebo vyměnit.

Ze zkušenosti vím, že je vždy na místě dobře upevnit žebřík, který vede v budce od vletového otvoru až na dno budky. Žebřík musí být buď těsně připevněn ke stěně budky, nebo naopak dostatečně oddálen od stěny, aby papouškovi nemohl zapadnout dráp nebo celý prst do vzniklé škvíry. Mohou vzniknout ošklivá poranění drápu, prstu nebo celé nohy. Pokud je mezi stěnou budky a žebříkem velká mezera, může se do ní nešťastnou náhodou zaklínit mládě. Uvolněný žebřík může zranit mládě nebo rozbít snůšku. Proto preferuji pevně připevněný žebřík na stěnu. Dosycháním dřeva budky často dochází k tomu, že pokud žebřík není dostatečně upevněn, dochází k vypadnutí hřebíčků, kterými je žebřík připevněn ke stěně. Těžko je to potom opravovat, když samice sedí na snůšce nebo už jsou vylíhlá mláďata.

Podestýlka v budce

Do budek musíme umístit hnízdní materiál. Tady v tomto bodu se chovatelé zařizují podle svých zažitých nebo získaných zkušeností. Jako stelivo do budek se používá trouchnivé dřevo z dutých stromů, smíchané s trochou písku nebo hoblin. Někdo používá bukové štěpky, jiný zase kukuřičný granulát. Pro udržení vlhkosti se používá jako podklad nebo příměs steliva trocha rašeliny. Já používám starou osvědčenou metodu – hobliny z tvrdého dřeva, zbavené pilin. Mám smluveno s kamarádem, místním stolařem, že mě hobliny z výroby schovává. Hobliny dobře sají vlhko a mláďata jsou pořád v suchu. Navíc samice při sezení na vejcích hobliny postupně drtí zobákem a má tak o zábavu postaráno. Opracovává i stěny budky. Aby se ptačí rodiče v hnízdě zabavili a nevšímali si až zbytečně pečlivě svých mláďat (škubání a trhání peří na těle potomstva), přitloukají se na stěny budek různá dřívka špalíčky z tvrdého dřeva. Rodičovský pár, hlavně samice, má na čem pracovat a nedojde tak k nechtěnému poškozování mláďat.

Pokud máme do chovatelského zařízení a do budek zaveden kamerový systém, zkontrolujeme jeho funkčnost. Šikovně skrytá kamera zabudovaná do stropu nebo stěny hnízdiště je obrovskou výhodou, ale když nefunguje, těžko ji při hnízdění budeme opravovat. Kabelové rozvody ke kamerám jsou nejbezpečnější ve stěnách voliér pod omítkou, kam papouščí zobák nemůže.

Zmírnění agresivity hnízdících papoušků

Do voliér je třeba přidat hustější osazení bidel různých průměrů, u temperamentních druhů papoušků (kakaduové), instalujeme zástěny pro samici (husté větve s listím nebo jehličím, odkorkové dřevo, tyčovina atd.), aby mohla uniknout před dorážejícím samcem. V případě agresivních jedinců do voliér umístíme i vertikální bidla, na něž se vejde jen jeden papoušek a útočník musí přistát jinde. Někdy je chovatel nucen do budky udělat menší vletový otvor, jen pro míry samičky, aby mohla zmizet samci z očí. Zvýšená pohlavní aktivita se u některých jedinců se totiž projeví zvýšenou agresivitou. Hrozí riziko zničení snůšky. A samice, která nemá kam uniknout před agresivním samcem, často končí s těžkým zraněním nebo i přijde o život.

Jako poslední přípravné práce provedeme úklid zimoviště. Využijeme slunného zimního dne, kdy na nějakou chvíli papoušky vypustíme do venkovní voliéry. Při úklidu používáme desinfekci, vhodnou pro ptactvo, mě se osvědčila desinfekce F10. Vyčistíme podlahu, odstraníme zbytky trusu, nasypeme na zem písek nebo jiný materiál, který používáme. Ometeme pavučiny, umyjeme dveře, vletové okno a zkontrolujeme jeho ovládání. Omyjeme krmný pult, odstraníme zbytky krmiva, opotřebované misky zaměníme za nové. Zkrátka všechny údržbové a úklidové práce dokončíme včas, abychom už papoušky nemuseli rušit.

Začátek toku a následného hnízdění záleží nejen na kondici papoušků a podávané stravě, ale také na lokalitě a nadmořské výšce chovu a počasí. S méně chladnými zimami přichází hnízdění dříve, než v minulých letech, takže je dobré být v předstihu připraven.