Chov loriů černých

Lori černého řadíme do rodu Chalcopsitta. Je to papoušek střední velikosti. Obývá západní cíp Nové Guineje a některé okolní ostrovy.

Vyskytuje se ve třech subspéciích:  

lori černý guinejský – Chalcopsitta atra atra: je černý s purpurovým leskem, kostřec je purpurově modrý, spodní strana ocasného peří je olivově žlutá, u kořene červená. Zobák je černý, duhovka oranžová

lori černý misolský – Chalcopsitta atra bersteini: má purpurově červené čelo, vínově čevené holenní peří, kostřec modřejší

lori černý irianský – Chalcopsitta atra insignis: hlavu má šedomodře proužkovanou, čelo, líce, holenní peří a spodní krovky křídelní červené, hrdlo a boky červeně lemované, kostřec tmavě modrý, spodní krovky ocasní šedomodré, spodní břicho a okolí řitního otvoru červené.

Loriové černí hnízdí v přírodě v dutinách vysokých stromů. Samice snáší 2 vejce, jejichž inkubace trvá 24–25 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 10–12 týdnů.

O životě tohoto papouška z jeho domoviny mnoho zpráv není a ani v našich chovech nepatří mezi běžně chované druhy loriů. O to větší radost byla, když jsme tento druh loriů získali do našeho chovu.

Pár sestavil chovatel Marcel Kohout, který své lorie chová v pěkném chovatelském zařízení v Janově nedaleko Litomyšle. Jeho sbírka loriů je, myslím, největší v naší republice. Loriové černí se ale i přes veškerou snahu k hnízdění v jeho zařízení neměli a proto jsme se domluvili, že je přemístíme k nám a odchov se pokusíme u nás. Protože, jak mi jistě všichni chovatelé potvrdí, i nepatrná změna v chovu může vést k úspěchu. A nám se to podařilo.

Papoušky jsme umístili do našeho „loridomku“, kde se stali obyvateli jedné z našich voliér s venkovním výletem (popis našeho chovatelského zařízení uvádíme na našich stránkách www.loriove.com). Loriové jsou zde umístěni celoročně, s tím, že v zimním období nejsou pouštěni do venkovních prostor a uvnitř teplota neklesá pod 17 stupňů. Protože střecha je z polykarbonátu, za slunečných dnů zde bývá i 30 °C. Den jim prodlužujeme svícením a také dbáme na pravidelné rosení. Všichni ptáci se velice rádi a dlouho nechávájí sprchovat. Potravu jim předkládáme dvakrát denně. Ráno dostávají nektar a odpoledne misku nadrobno krájeného ovoce všeho druhu, kromě citrusů. Ty nepodáváme vůbec. Občas dostanou loriové kukuřici v mléčné zralosti, kterou zbožňují a kterou si na zimní měsíce zamražujeme.

Lorie černé jsme si dovezli v prosinci roku 2006. Ve voliéře měli zavěšenou budku, kterou mají všichni naši loriové k dispozici po celý rok, protože v ní také nocují. Také loriové černí se nedali dlouho přemlouvat a nabídnutou budku k nocování začli používat. Jako substrát používáme v budkách mulčovací kůru smíchanou s malým množstvím hoblin, ve vrstvě cca 10 cm. Výhodou je, že se dá tento materiál výborně vlhčit v době inkubace vajec a také dlouho vlhkost udržuje.

Již v červenci 2007 se nám papoušci za naši péči odměnili a v budce se objevila dvě čistě bílá vajíčka. První mládě se vylíhlo 25 den a druhé o dva dny později. Máme štěstí, že všichni naši loriové nám asi plně důvěřují a nechají nás,v naprostém klidu, kontrolovat budky i dvakrát denně. Samozřejmě se papoušky snažíme vyrušovat co nejméně, ale pravidelná kontrola se nám již několikrát opravdu vyplatila a stejně tak tomu bylo i v tomto případě.

První dny po vylíhnutí bylo vše v  pořádku, mláďátka měla při kontrole budky vždy potravu ve volátku a spokojeně seděla. Po třech týdnech se však stávalo, že menší z loriů byl během dne nenakrmený a byl očividně hubený.

Proto jsme se rozhodli ho přikrmit v budce dokrmovací směsí Kaytee. Nejdříve jsme mu dali jen dva ml této kaše. Po dvou hodinách jsme provedli kontrolu znova, kaše byla strávená, volátko prázdné a tak bylo mládě přikrmeno tentokrát 10 ml, již hustější směsi. Potravu od nás přijalo ze stříkačky v budce bez jakýchkoliv problémů.

Po dobu dalšího týdne jsme mládě v budce přikrmovali 3x denně, pokaždé dostalo 10 – 12ml směsi. Občas jsme objevili, že minimální množství dostal i od samice. Pokud bychom však nepřikrmovali, mládě by zřejmě uhynulo, protože bylo o hodně menší než druhé mládě, které ho z těchto důvodů pochopitelně odstrkovalo při krmení samicí. Menší mládě začalo růst jako z vody a svůj růstový deficit vůči druhému za týden téměř dohnalo. Přikrmovali jsme dále, ale systém jsme trochu pozměnili. Začali jsme přikrmovat i větší mládě, aby nebylo příliš hladové a nechalo samici nakrmit i menšího sourozence. Náš plán se zdařil a tak jsme tímto způsobem pokračovali v dalších týdnech. Přikrmovali jsme stále třikrát denně. Zbytek obstarali rodiče, které jsme do této chvíle krmili rozmixovanými granulemi Pretty bird a velkým množstvím nadrobno krájeného ovoce. Jejich spotřeba krmiva byla v této chvíli dvojnásobná.

Když bylo mláďatům deset týdnů, změnili jsme nektar. Namísto rozmixovaných granulek dostávali loriové směs pro lorie od Orluxu. Po změně nektaru se nám zdálo, že mláďata jsou rodiči krmena kvalitněji – domníváme se, že je to z toho důvodu, že směs Orlux byla hustější, než dříve podávaný Pretty bird. Čím byla mláďata starší a blížil se den jejich vylétnutí z budky, začal být vůči nám samec stále více agresivní při naší snaze mláďata přikrmit. Proto jsme četnost našeho krmení snížili na dvakrát denně, později již jen jednou denně – na noc. Samozřejmě jsme stav mláďat stále kontrolovali.

Po necelých čtrnácti týdnech vyletělo větší mládě z budky, takže jeho přikrmování bylo ukončeno. Menší vyletělo o čtyři dny později a také již od nás nedostávalo nic. Nebylo to totiž již možné, protože mláďata byla buď volně ve voliéře a nechtěli jsme je plašit nebo sice byla v budce, ale když jsme ji otevřeli, rychle se vyškrábala ven. Vše bylo zřejmě ale v pořádku, mláďata byla spokojená a v perfektním stavu. U rodičů ve voliéře jsme je nechali ještě celý měsíc. Na pár s mláďaty byla radost pohledět a my doufáme, že se nám tento pohled naskytne ještě mnohokrát.

Momentálně chováme dva páry těchto loriů, kteří pravidelně odchovávají, někdy sami, někdy s naší pomocí. Jsme tedy schopni z desítek každoročně odchovaných mláďat sestavovat pro případné zájemce nepříbuzné páry.