Chov aratingů žlutých

Vše začalo před několika lety, když jsme si přivezli osvědčený chovný pár aratingů žlutých (Guaruba guarouba) od místního jihoafrického chovatele.

Papoušky jsme chtěli přidat k ostatním ptákům do prostorné voliéry, a proto všechny naše nově dovezené papoušky vždy ještě prohlíží veterinář, abychom se ujistili, že je vše v pořádku. K našemu překvapení nám sdělil, že samička páru už v sobě nosí vajíčka! Byla to pro nás milé překvapení. Nepoznali jsme to, protože jsme s chovem aratingů teprve začínali. Veterinář nám řekl, že s velkou pravděpodobností
samice snese vejce z bidla na zem, protože byla přemístěna do nového prostředí a může se stát, že za tak krátký čas neobsadí budku. Tu jsme papouškům samozřejmě poskytli – nákres připojuji níže. 

Samičku ani v nejmenším nenapadlo snést vejce z bidla na zem, jak předpokládal veterinář a ihned se v hnízdní budce zabydlela. Dne 20. ledna snesla první vejce, na kterém však neseděla. Sedět začala až snesením druhého a třetího vejce. Za třicet dnů se vylíhla dvě krásná mláďata – samičky. Byli jsme nesmírně šťastní. Těm dvěma samičkám říkáme „sestřičky“. Nechali jsme je u rodičů celý rok, aby se od nich naučily všechno potřebné. Nevzali jsme je k ručnímu dokrmování, rodiče je vychovali až k úplné samostatnosti a chtěli jsme celé papouščí rodině dopřát co nejvíce společného času.

Sestřičkám už byl rok a ještě stále byly u svých rodičů. V únoru 2011 jsme se s manželem rozhodli, že pro své aratingy žluté postavíme nové voliéry o velikosti každé z nich 3,2 x 1,2 x 2,6 m (délka, šířka, výška). Sehnali jsme stavitele, který nám je vyrobil, a pak jsme je nechali nainstalovat. Při dokončování těchto nových voliér se ozýval velký hluk, bušení, rachot, vrtání atd. Všimli jsme si, že na druhém konci objektu začala tatáž chovná samice občas znovu navštěvovat hnízdní budku, a zdálo se, že se zase připravuje ke snůšce. Proto jsme si raději pospíšili a dokončili voliéry co nejrychleji. Když byl nový objekt hotový a hnízdní budky, bidýlka atd. připevněné, museli jsme na víkend odjet z města na pracovní cestu. Dohodli jsme se, že ptáky do nového domova přemístíme, až se vrátíme.

Když jsme se ale v pondělí vrátili, slyšeli jsme z původního „starého“ hnízda naší samice zvuky připomínající mláďata. Ty zvuky se ozývaly i po dvou dnech a byly o něco silnější. Říkali jsme si: „To není možné – vždyť ještě není její doba, ani přece neměla čas vejce snést a vysedět je!“ Najednou jsme si uvědomili, že naše samice je tichá, ale aktivní a že se tehdy nepřipravovala na sezení na vejcích, ale že vejce snesla a vyseděla již předtím, přímo nám před nosem, ale při všem tom hluku ze stavby jsme si toho nevšimli. Skvělé bylo, že vejce ani v takových podmínkách neopustila. Tady se potvrzuje skutečnost, že pokud jde o dobrý pár, zahnízdí za jakýchkoliv podmínek.

Musím přiznat, že jsme byli jsme úplně ohromení! Od chvíle, kdy jsme zjistili, co se děje, jsme jejich rodinku začali sledovat pozorněji, abychom zjistili, zda není chovný samec agresivní vůči starším sestřičkám, nebo zda třeba nebude chtít nová mladší mláďata zabít. Kupodivu jsme zjistili, že vede rodinu velmi uspořádaně a hraje v ní velice důležitou roli, stejně jako samice. Každý den se staral o to, aby se obě sestřičky zdržovaly mimo hnízdní budku na druhém konci voliéry, upravoval jim peří, hrál si s nimi a dělal jim společnost, zatímco samice se zdržovala uvnitř s mladšími mláďaty. Občas vzal jednu ze sestřiček sebou do hnízdní budky. Pustil ji dovnitř k samici a mláďatům tak na hodinku, pak se pro ni vrátil a na stejně dlouhou dobu tam pustil druhou. Z toho jsme zjistili, že rodiče sestřičky učí, jak krmit menší mláďata a pečovat o ně, i všechno ostatní, co se odehrává v „rodinné“, nikoli jen v rodičovské struktuře. Uvědomili jsme si, že sestřičky už v rodině hrají svou roli, učí se, jak krmit a vychovávat mláďata, a připravují se na dobu, kdy budou tak velké, že i pro ně nadejde čas mít svoji rodinu. Také jsme si všimli, že kdykoli jsme vešli a chtěli ptáky nakrmit, byli všichni venku, hlídali hnízdní budku a dělali velký rozruch, zatímco než přišla na svět menší mláďata, byly sestřičky celkově mnohem zakřiknutější. Dospěli jsme k názoru, že bychom měli samičkám pořídit nové společníky, a proto jsme od místního chovatele koupili dva nepříbuzné samce (které jsme s nimi později chtěli spárovat).

Když jsme je přivezli domů, nebyli jsme si jistí, jak na ně bude větší rodinka reagovat, protože noví samci jí mohli připadat jako hrozba, tím spíš, když jsou v hnízdě ještě mláďata. Také mohli podráždit další samce v ostatních voliérách a způsobit pozdvižení. Když jsme však nové samce vypustili do jejich nového domova, byla celá větší rodina bez sebe radostí. Kývali hlavičkami, divoce třepotali křídly, létali po voliéře sem a tam a dělali doslova přemety. Oba noví kluci byli velmi šťastní, když viděli, že jim velká rodina připravila takové skvělé přivítání. Trvalo 4–5 dní, než se všichni uklidnili a život se vrátil do svých kolejí. Samci v našich voliérách byli v pohodě, ale o malinko zakřiknutější než samice; časem se ale uvolnili a už se neměli tak „na pozoru“.

Dnes je vše v normálních kolejích. Na Internetu (na webu www.goldenconure.org) jsme se už dříve dočetli o chovu více párů ve společné voliéře, což funguje také ve volné přírodě. Každý člen má svou roli v krmení a pečuje o nová mláďata – ale ani v těch nejsmělejších snech by nás bylo nenapadlo, že se nám to může stát i u našich ptáků v zajetí. Dnes (tento článek píši začátkem března)jsou naše menší papouščí mláďata ještě pořád v hnízdě a užívají si péči, vesele vyvádějí a velmi rychle rostou. Do péče o ně se zapojují i sestřičky, ale nejvíc nás překvapil náš chovný samec, který s láskou, vášní, autoritou a řádem učil a vedl všechny členy své nové velké rodiny.

Jak aratingy žluté krmíme

Hlavní běžné krmení u našich aratingů žlutých tvoří pelety – vysoce energetické granule, zelenina a ovoce s přimíchaným malým množstvím namočené směsi semen. Směs ovoce a zeleniny tvoří: jablka, hrozny, mrkev, celer, oloupaná salátová okurka, fazole, špenát, zelená, červená a žlutá paprika, vařené sladké brambory (batáty), vařená dýně, různé druhy ořechů a sladká kukuřice. Namočená směs zrnin se skládá z pšenice, prosa, kukuřice a velmi malého množství slunečnice. Někteří chovatelé i v současnosti krmí své papoušky pouze slunečnicovými semeny, což ovšem není vhodným běžným krmením pro aratingu žlutého. Lepší je omezit slunečnici co nejvíce a podávat jí jen malé množství. Vím, že otázka podávání JAKÝCHKOLI slunečnicových semen aratingům žlutým představuje pro mnoho chovatelů velmi kontroverzní téma – ale věřím, že potřebují ve stravě velké množství bílkovin a přiměřené množství tuku. V namočených semenech (která namočíte až 12 hodin předem a před podáváním propláchnete) začnou působit enzymy, které postupně mění tuky na nenasycené mastné kyseliny a sacharidy a tyto látky ptáci potřebují.

Na základě zkušeností s ručním odchovem aratingů žlutých i po konzultaci s jinými chovateli, kteří žijí tady v Jižní Africe, jsme se všichni shodli na tom, že při ručním odchovu malých aratingů žlutých jim MUSÍTE dávat krmivo, které má vysoký obsah tuku a bílkovin a je určené ke krmení velkých druhů arů (hyacintových, zelenokřídlých atd.). Pokud jim takové krmivo nepodáváte, je nesmírně vysoká úmrtnost mláďat. Proč se tolik zabývám krmivem s vysokým obsahem tuku a bílkovin? Protože aratinga žlutý je zařazován do rodu aratingů, ale v posledních letech byl dále zkoumán a zdá se, že je příbuzný spíše s rodem arů než aratingů, a právě arové potřebují v běžném krmení mnohem více bílkovin a tuků.
Hovořili jsme již o velkém množství bílkovin a tuků – ale nesmíme zapomínat, že aratinga žlutý potřebuje v běžné stravě i velké množství vitamínu A. Abychom dostatek vitamínu A zajistili, dáváme svým aratingům žlutým denně zeleninu: zelené, červené a žluté papriky, celer, okurku (loupanou) a špenát.

Golden Conures International

Na Facebooku jsme založili skupinu Golden Conures International, přičemž používám své uživatelské jméno POMPOM. To je odvozeno od mé milované samičky aratingy žlutého, anglicky Golden Conure. Je to zlatíčko. A právě ona se jmenuje Pompom. Patří k našim chovným samicím.
Tuto skupinu na Facebooku jsem založila v prosinci 2010, protože když jsem v uplynulých měsících sháněla informace, fotografie a místo, kam bych se mohla zařadit a které by se týkalo aratingů žlutých, našla jsem na Internetu velmi málo takových stránek. S manželem aratingy žluté chováme a milujeme je, ale nemohli jsme najít příliš mnoho informací, které by nám pomohly s naším chovným programem. Jako chovatelé se toho ještě musíme hodně učit, a prostě jsme nemohli najít to, co jsme potřebovali.

Stránky, které jsme našli, v mnoha případech jen požadovaly peníze na záchranu tohoto druhu (což je velmi důležité – to nepopírám), ale člověk se nemohl stát jejich členem, chatovat, získávat nové znalosti, tipy pro chov a seznamovat se s ostatními chovateli. Nakonec jsem si řekla: „Dobrá, když na netu nenajdu to, co potřebuji – tak to prostě vytvořím sama.“ Tak vznikla facebooková skupina Golden Conures International. Velmi dobře funguje a je silná. Všichni se zde mohou účastnit v podobě vlastních blogů, fotografií a chatových místností, mohou klást otázky, to znamená prakticky všechno, co chtějí dělat v souvislosti s tématem aratingů žlutých. Do skupiny vstoupili i jiní chovatelé a poskytují soukromě tipy a rady, když jsou přesvědčeni, že je to třeba. Členové pocházejí z mnoha různých zemí po celém světě. Jsem ráda, že jsem to udělala, jsem ráda, že jsem vytvořila tuhle skupinu, protože my chovatelé nemáme všechny znalosti pohromadě a často ani neznáme potřebné odpovědi na všechny otázky. Je velmi dobré mít možnost spolupracovat na zlepšování chovu a na pomoci při záchraně tohoto druhu, který tolik milujeme.

Překlad: PhDr. Jana Dušková