-
-
0
- Menu
Autor: Alena Winner
JE a vždy bude považován za legendu českého chovatelství papoušků. Jihočech, který uznával pravé chovatele, NIKOLIV MNOŽITELE, byl obdarován skutečným chovatelským citem. Dlouhá léta udával směr chovu mutačních papoušků v Česku. Hodně cestoval a čerpal inspiraci v zahraničí. Často a rád v oblasti pod Kletí pozoroval zpěvné ptáky. Byl chovatelem loveckých psů, i jejich posuzovatelem na zkouškách, věnoval se myslivosti a miloval přírodu. Byl nadšeným trampem, vodákem a zastáncem slušného „sjíždění“ řeky Vltavy, na kterou se několik desetiletí díval ze zahrady své oblíbené chalupy. Hudbou jeho srdce byly country melodie. Celý život se věnoval cyklistice, která později souvisela s jeho hlavní profesí – spolu s manželkou Jarkou provozovali několik obchodů se vším, co cyklisté potřebují. Moji milí přátelé, s lítostí oznamuji, že v sobotu 2. 3. 2024 těsně před půlnocí do pomyslného chovatelského nebe odešel vzácný člověk pan RUDOLF STRNAD.
PRVNÍ SETKÁNÍ
Naše první setkání se odehrálo několik let před založením časopisu PAPOUŠCI. Už je tomu pětadvacet let od doby, kdy jsem napsala sérii článků o Loro Parque pro tištěný časopis Fauna, a protože si pan Strnad přál tenerifský papouščí park navštívit, pídil se po informacích. S mým otcem Ing. Vladimírem Doležalem se léta znali přes kynologii. Jednoho dne slovo dalo slovo a krátce před rokem 2000 jsme se všichni setkali v malebném rodinném domě v ulici Jiřího z Poděbrad na okraji Českých Budějovic, kde pan Strnad bydlel a choval papoušky.
"Mohu vás pozvat na kávu s výborným vaječňájem?" Tahle věta odstartovala mnohaleté přátelství a nelze zodpovědně spočítat, kolik šálků této výtečné speciality jsme v průběhu následujících let vypili. Tím chci říci, že s panem Strnadem nás pojil nespočet hodin zasvěcování do tajů chovatelství. Dlouhá léta jsem pracovala v rodinném nakladatelství a s otcem, který byl tehdy i "mým šéfem" a byl to on, kdo mne k přírodě přivedl, jsme se minimálně dvakrát do měsíce sebrali a jeli ke Strnadovým "na pokec". Součástí každé návštěvy byla i "kontrola" papoušků, přičemž se tu dost často objevil zase nový druh nebo zajímavá mutace. Ačkoliv se pan Strnad hodně zdržoval doma, obdivuhodné bylo, že měl vždycky informace o všem chovatelském, co se v Čechách i celé Evropě událo. Specializoval se na mutace, ale v jeho chovatelském zařízení byly i přírodní formy. Po krátké době vznikl první článek pro časopis PAPOUŠCI a následovaly další. S odstupem času lze s jistotou říci, že pan Strnad svými zveřejněnými informacemi udával směr, kterým se pak veškerý svět mutací v Česku ubíral.
Voliéry u pana Rudolfa Strnada se vždy nesly v duchu pestrých barev
SPOLEČNÁ CESTA DO LORO PARQUE
Devadesátky byly pryč a před námi řada cestovatelských výzev. Jen několik let po prvním setkání jsme zrealizovali dlouho plánovanou společnou cestu do Loro Parque na Tenerife. Ta se uskutečnila v době, kdy už jsem v největším papouščím parku světa měla díky intenzivní spolupráci pevnou pozici a také možnost sama pravidelně navštěvovat chovatelské centrum La Vera včetně fotografování papoušků pro publicistické aktivity v Čechách. Říkala jsem si, jak to místo co nejlépe představit i panu Strnadovi... A podařilo se. Protože jsme za sebou měli tvorbu několika článků pro časopis PAPOUŠCI a pan Strnad byl vstřícný ohledně nejrůznějších konzultací, které jsem potřebovala, stal se oficiálním odborným poradcem redakce. Už tedy nebyl jen spolupracující chovatel, ale oficiální externí člen týmu. V Německu se dokonce proslýchalo, že je můj pravý "Onkel" (v překladu strýc). Vedení Loro Parque tehdy svolilo, že se ke mně "Onkel" Strnad může připojit a La Veru jsme si vychutnali do sta procent.
CHOVATELSKÉ CESTY PO ČESKÉ REPUBLICE, NĚMECKU, BELGII a HOLANDSKU
Pan Strnad mému otci neřekl jinak, než "PANE KOLEGO". Byli si neskutečně blízcí a dost si chovatelsky notovali. Společně rozvíjeli nejrůznější teorie, co v chovu udělat lépe, ale také si občas zanadávali na politiku nebo množitele (o těch se zmíním později...). Musím říci, že trávit s nimi čas bylo zábavou a jejich pouto představovalo symbol nerozdělitelné super party.
"PAN KOLEGA" Ing. Vladimír Doležal a Rudolf Strnad v Suchém Vrbném (České Budějovice)
Miluška Drozdková, Rudolf Strnad a Čestmír Drozdek
Rudolf Strnad a Alena Winner na návštěvě u chovatele Čestmíra Drozdka (zřejmě rok 2005)
RUDOLFŮV CHOV PAPOUŠKŮ
Pan Strnad se do historie zapsal zejména díky chovu mutací a kombinací mutací papoušků. Začínal s papoušky zpěvavými a různými druhy rosel. Pamatuji i na jeho zajímavě zbarvené neofémy, které choval v půdních voliérkách.
Když se podíváme do historie, tak jako první chovatel v Čechách odchoval například neofémy modrohlavé lutino, fialové, barnardy červenočelé v modré mutaci, první lutino a rubino rosely, oranžové penanty, žluté kakariki a mnoho dalších druhů.
Papoušci královští (žlutá mutace). Fotografie vznikla v době, kdy pana Strnada navštívil známý chovatel pan Marcel Kohout (rok 2012)
V průběhu let prošlo voliérami pana Strnada mnoho druhů, mezi které patřili například papoušci královští ve žluté mutaci, papoušci kouřoví, rovněž žlutí, kakaduové inka, kakaduové růžoví v mutaci lutino, papoušci chocholatí, žakové, alexandři velcí v mutacích lutino, vzácnější mutace alexandrů malých, rudohlavých, penantů a další.
Silnou společnou řeč Rudolf Strnad našel s Romanem Vurbsem, který má podobný chovatelský koncept. Stali se rodinnými přáteli a pojila je i láska k dobrému jídlu a myslivosti.
Svého času se pan Strnad specializoval i na amazónky rodů Pionus a Pionites, proto jsme kdysi společně navštívili Štěpána Šestáka, specialistu na tyto rody a známého výrobce kroužků pro papoušky.
Štěpán Šesták, Rudolf Strnad a PAN KOLEGA ing. Vladimír Doležal
VOLIÉRY ESTETICKÉ I ÚČELNÉ
Rudolf Strnad choval větší druhy papoušků ve voliérách o velikosti venkovního prostoru 4 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška) a velikosti záletového prostoru 1,5 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška). Dna ubikací byla poseta trávou a posypána hrabankou z lesa, kterou mimochodem dával i do budek. Zajímavé bylo, že pan Strnad australské papoušky vůbec neodčervoval. Po Ovorotolu sáhl pouze v případě, kdy viděl, že papoušek není ve své kůži.
V roce 2004 si pan Strnad udělal radost, když chovatelské zařízení rozšířil o boxové voliéry pro amazónky a další malé druhy papoušků. Nové voliéry byly kompletně zateplené, a tedy vhodné pro teplomilné druhy.
Článek o novém chovatelském zařízení je zveřejněn v časopise PAPOUŠCI 3-2024
NEMĚL RÁD MNOŽITELE
Přístup k chovu papoušků u pana Rudolfa Strnada byl fenomenální. Jeho prvořadým přáním nikdy nebylo odchovat co nejvíce papoušků, ale chtěl ptáky „v co nejvyšší kvalitě“ a říkával: „Osobně se považuji za chovatele, ne za množitele. V současné době (krátce po roce 2000) se tzv. „chovatelství“ opravdu zvrhává v množení. Jen se projděte po burzách. Papoušci jsou často téměř poloviční velikosti, než jakou by měli dosahovat. To může být způsobeno pářením příbuzných ptáků, nebo sestavením dvou mutačních papoušků stejných barev. To vše jde pak na úkor mláďat, která svou kvalitu ztrácejí. Je tady samozřejmě mnoho dobrých chovatelů, ale ti ostatní by se měli zamyslet nad tím, čeho chtějí jejich často krátkozrakými kroky dosáhnout.“
Tato slova by měla být opakována ve všech médiích a místech, kde se k nim tzv. "množitelé" dostanou.
Rudolf Strnad patřil k prvním chovatelům v Česku, kteří ve svých voliérách měli kakaduy růžové v mutaci lutino. Řadu let je pak úspěšně odchovával.
KOMBINACE OPALINOVÁ ZLATÁ (gold) u rosely pestré: Jedná se o kombinaci dvou mutací a to opalinové, která je vázaná na pohlaví a specifické mutace vázané na tento druh, označované jako gold (zlatá), která má dědičnost recesivní. Opalinová mutace rosel pestrých bývá někdy mezi chovateli označována jako "červená", protože u tohoto druhu dochází k výraznému rozšíření červeného psittacinu, který nejenže nahrazuje žlutý psittacin, ale vytěsňuje i tmavý eumelanin. Naopak mutace gold odstraňuje ze zad a křídel černý eumelanin. Výsledkem je takto krásně zbarvený jedinec. (Ing. Martin Rašek, specialista na mutační genetiku)
NÁZORY NA VÝŽIVU A "STRNADOVA SMĚS PRO PAPOUŠKY"
Pan Strnad měl na výživu jasný názor: „Když má člověk rád kachnu nebo vařené koleno, tak by si nic neměl odpírat a dopřát si. Pro psychický stav i zdraví je to určitě prospěšné. Stejně tak papouškům podávám to, co mají rádi, ale samozřejmě také v rozumném množství“. Kachnu papouškům pan Strnad samozřejmě nepodával, ale čas od času ptáci dostali vařenou slepici nebo kuře. Tento způsob pan Strnad viděl poprvé na naší společné cestě v Loro Parque na Tenerife, kde jsme procházeli kolem tamní papouščí kuchyně a ošetřovatel celý v bílém právě míchal cosi ve velkém hrnci. Pan Strnad se ho zeptal, jestli si vaří polévku a on odpověděl, že v žádném případě, že je v pracovní době. To, co vařil, byla vařená krůta pro papoušky, která se podávala jako zpestření základní potravy.
Pan Strnad mi jednou řekl: „Papouškům se opravdu snažím dát vše, co můžu. Setkávám se ale s některými chovateli, kteří mají zase jiné způsoby. Přijdu například ke svému známému a vidím, že papoušci mají v miskách jen černou slunečnici a ve druhé misce vodu. Řeknu mu, proč těm papouškům nedá něco k jídlu, že nemají co žrát. A on mi odpoví, nech si ty své teorie, podívej se na Bangladéš, a co je tam dětí. Takže i takový přístup mohou k výživě papoušků někteří mít…“
Takový přístup byl pro pana Strnada absolutně nepřijatelný. Své papoušky nerozmazloval, ale dával jim, co mohl. Vlastně v tuto dobu by už začínal trhat mladé kopřivy, které opeřencům podával včetně zdraví prospěšných kořínků. Vzpomínám si, že často podával libeček, pampelišky, ptačinec žabinec a další rostlinné dary přírody. Rád experimentoval a vím, že do míchanic přidával i sušenou mořskou řasu.
Pan Strnad byl proslulý svými speciálními směsmi pro papoušky. Proto byl v jeho kuchyni vždy připraven mixér "chopper". Tyto směsi nazýval "co dům dal" a nikdy nebyly stejné. Základ tvořila co nejpestřejší směs zrnin, určená pro nakličování, kterou pan Strnad nechal naklíčit do různého stadia. Někdy byla semena jen namočená, jindy s milimetrovými nebo i delšími klíčky. Do směsi přidal změklé luštěniny, jako například žlutý hrách, cizrnu či fazole mungo (buď povařené nebo též naklíčené). Do této základní směsi přidal rozmixovanou mrkev, petržel, celer (nebo jinou zeleninu, která byla k dispozici, např. červenou řepu apod.) a promíchal se zrninami a luštěninami. Nakonec přidal vaječinu zn. Orlux, aby vznikla sypká směs. Občas tuto směs obohatil o sušený hmyz, červené jeřabiny, aronii nebo kukuřici. Preventivně přimíchával živočišné uhlí nebo vitaminové doplňky, které střídal.
PŘÍNOS V OSVĚTĚ ZODPOVĚDNÉHO CHOVATELSTVÍ
Pan Strnad se aktivně věnoval publikování svých úspěchů, ale nebál se hovořit ani o tom, co se nepovedlo. Jako každý správný chovatel i on tvrdil, že čím déle papoušky chová, tím více zjišťuje, že stále ještě existuje mnoho zákoutí, které je třeba prozkoumat a přijít jim na kloub. Pan Strnad viděl v kvalitní žurnalistice velký potenciál a nebál se případných reakcí samozvaných kritiků. Závistivé brblaly nikdy nebral vážně... V tom, čemu se věnoval, si byl jistý a zdravé sebevědomí bylo jistě jedním z klíčů jeho četných životních úspěchů.
Přišla samozřejmě doba, kdy jsem své publicistické aktivity i cesty musela trochu omezit. Mé tři ratolesti byly velmi malé a já jim chtěla dát tu nejlepší péči. Publicistickou spolupráci s panem Strnadem převzala chovatelka a redaktorka paní Radka Hrevušová, která napsala spoustu skvělých článků, které byly v časopise PAPOUŠCI postupně zveřejněny.
Po několika letech mateřských aktivit bylo možné žurnalistické projekty zintenzivnit a já měla neutuchající touhu vše posunout dál. V roce 2021, tedy dvacet let po založení českého časopisu, začal vycházet mezinárodní digitální časopis AWIPARROTS v angličtině a v jednom z čísel už vyšel překlad článku o chovu kakaduů inka. Zveřejněním tohoto příspěvku se pan Strnad stal známým i mimo Evropu a informace o jeho chovatelském umu a konceptu chovatelství se tak dostaly mezi chovatele Brazílie, Austrálie, Jihoafrické republiky a mnoha dalších zemí.
Článek v angličtině o chovu kakaduů inka vyšel v celosvětovém digitálním časopise AWIPARROTS / www.awiparrots.com
Radka Hrevušová zveřejnila článek o chovu inků v českém časopise PAPOUŠCI 5-2020. Pan Strnad se s tímto druhem poprvé setkal už v roce 1985, ale teprve v roce 2007 se mu naskytla příležitost si tyto nádherné papoušky pořídit. Ve svých téměř devadesáti letech se u pana Strnada dařily pravidelné odchovy a na přátelský druh nedal dopustit.
Kakadu inka (Lophochroa leadbeateri) v chovu Rudolfa Strnada
Ze zimní zahrady napojené na dům se pan Strnad kochal pohledem na své papoušky. Když byl doma, návštěvy nikdy neodmítl. O chovatelství si povídal neúnavně a velmi rád...
SEMINÁŘ "SVĚT PAPOUŠKŮ A LIDÍ"
V roce 2002 redakce časopisu PAPOUŠCI odstartovala tradici odborných seminářů pro chovatele papoušků. První ročník se uskutečnil v kongresovém sále loveckého zámku OHRADA v Hluboké nad Vltavou. I tam byl pan Rudolf Strnad přítomen. O více než deset let později pak přijal roli přednášejícího na semináři, který se uskutečnil v kongresovém centru hotelu TŘI VĚŽIČKY a měl tu čest sdělit 180 přítomným chovatelům poznatky ze svého chovatelského života. Událost si užil po boku Viktora Koška, MVDr. Viktora Tukače a někdejšího kurátora Loro Parque a současného ředitele Zoo Karlsruhe Dr. Matthiase Reinschmidta.
Viktor Košek, MVDr. Viktor Tukač, Rudolf Strnad a Dr. Matthias Reinschmidt
Lumír Horňanský, Alena Winner a Rudolf Strnad na semináři SVĚT PAPOUŠKŮ A LIDÍ v roce 2013
Chovatelská debata v čase mezi přednáškami: Rudolf Strnad, MVDr. Petr Johanides a Miloš Václavík
MANŽELKA JARKA
Velkou životní oporou byla pro Rudolfa Strnada jeho žena Jarka, která ho s úsměvem a tolerancí podporovala ve všech aktivitách a nápadech. Po společné životní cestě šli dlouhých 44 let. Jarka byla jeho pravou rukou a bezesporu vysněným životním štěstím.
ROSEMARY LOW U STRNADOVÝCH
O chovu pana Strnada často psala v zahraničí také slavná Rosemary Low, která chovatele dvakrát navštívila. Byl jí velmi blízký svými názory a o výživě se tito velikáni papouščího světa dokázali bavit celé hodiny. Pan Strnad v průběhu svého života ve svých voliérách přivítal řadu dalších významných osobností za doprovodu redakce časopisu PAPOUŠCI. Mezi ně patřil například současný ředitel Zoo Karlsruhe pan Dr. Matthias Reinschmidt, australský chovatel Garry Stack, autor publikace Černí kakaduové, pan Neville Connors a další chovatelské ikony.
Rudolf Strnad, Rosemary Low a Alena Winner při setkání v Českých Budějovicích v roce 2002
Dne 23. 3. 2024 by pan Rudolf Strnad oslavil 91. narozeniny. Prožil nádherný a dlouhý život plný zajímavých a ojedinělých zážitků. Jeho přínos českému chovatelství papoušků byl obrovský. Koneckonců byl u zrodu časopisu PAPOUŠCI, který pomáhá ke zkvalitňování života papoušků v Česku. A přesně to si pan Strnad přál. Aby bylo vše tak, jak má být a s tou nejvyšší zodpovědností.
Na široké úsměvy, jež byly pro Rudolfovu moudrou tvář typické, budeme s úctou vzpomínat. Měla jsem tu čest být v blízkosti pana Strnada až téměř do konce a větu, kterou mi sdělil jako vzkaz všem chovatelům papoušků dle jeho přání zveřejním v tištěném časopise PAPOUŠCI 3-2024.
S úctou a uznáním, Vaše Alena
